Abstrakty

Nie len tetovanie a gangy – výskum v špecifickom prostredí Nového Zélandu

Lucia Bistárová

V súvislosti s celosvetovým trendom návratu k jedinečnému a osobitému sa v spoločenských vedách stáva kľúčovou otázka vzťahu jednotlivca k určitej skupine či spoločnosti, v ktorej žije. Druhá polovica 20. storočia prináša novú vlnu národoobrodeneckých snáh malých národov. Táto situácia sa netýka len európskych, ale i postkoloniálnych krajín. Revitalizácia, otázka jazyka a identity je odozvou súčasných novozélandských Maoriov na asimilačné tendencie minulého storočia. Nový Zéland ponúka celú škálu reprezentácií príslušnosti k etniku, demonštrovanú tetovaním, marae (kultúrny priestor), jazykom či motorkou. Tento príspevok pojednáva o metódach výskumu v prostredí Nového Zélandu a predovšetkým o práci s pôvodnými obyvateľmi – Morijmi. Vzhľadom na špecifickosť skúmaného regiónu analyzujem témy tohto príspevku na základe terénneho výskumu v konkrétnych lokalitách Severného ostrova Nového Zélandu.

Od kláštera k člověku: umění na hranici tří vědeckých disciplín

Monika Brenišínová

Příspěvek se zabývá mexickou klášterní architekturou, jež vznikala na území současného středního Mexika v 16. století za účelem christianizace a akulturace domorodého obyvatelstva. Cílem příspěvku je prozkoumat proměny mexické klášterní architektury a její umělecké výzdoby v čase, ale také možnosti jejího zkoumání z hlediska různých vědeckých oborů, konkrétně historie, dějin umění a antropologie. Závěrem je vznesena otázka po možnostech a hranicích interdisciplinárního přístupu, konkrétně jsou zkoumány antropologické přístupy a jejich užití v dějinách umění.

Terénní výzkum na dvou kontinentech: antropolog a proměnlivost jeho rolí v terénu

Marek Halbich

Ačkoli se sociální a kulturní antropologie od svého vzniku koncem 19. století výrazně proměnila jak v rovině teoretické, tak metodologické nebo epistemologické, jejím hlavním nástrojem nebo prostředkem, jak dešifrovat a analyzovat zkoumaný „objekt“ zůstává různě dlouhé zúčastněné pozorování, přístup „být tam“, etnografování. Etnografii ovšem nelze chápat výlučně jako metodu či Metodu, jak poukazují editoři nedávno vydané monografie Etnografie: improvizace v teorii a terénní praxi (2013) Tereza Stöckelová a Yasar Abu Ghosh, ale spíše jako kreativní proces spočívající v neustálém vytváření a prolínání dat, teoretizování, reflexivity, různých způsobů psaní nebo sociálních vztahů utvářených během terénního výzkumu. V tomto kontextu, podobně jako výše uvedení autoři, nevnímám pozorovaný objekt jako vlastní předmět výzkumu, jelikož místo, čas i pozorovatel se neustále proměňují. Svůj příspěvek proto více zaměřím na proměnlivost a specifičnost výzkumníka a jeho rolí tak, jak jsem to prožíval během svých dávnějších výzkumů v severozápadním Mexiku nebo nedávných výzkumů na východním pobřeží Madagaskaru.

Digitální etnografie a reflexivita terénního výzkumu

Marie Heřmanová

Příspěvek vychází z dlouholetého terénního výzkumu ve městě San Cristóbal de Las Casas na jihu Mexika. Cílem terénního výzkumu bylo prozkoumat, jaké představy si mladí lidé indiánského původu vytváří o „Západu“. V průběhu terénního výzkumu se však představy o západním životním stylu začaly výrazně měnit skrze rozšíření internetu a především digitálních komunikačních platforem jako Facebook nebo Whatsapp. Pokusím se zamyslet nad tím, co pro výzkumníka znamená situace, kdy se jeho „vzdálený“ terén přenese do online prostoru, co to znamená jednak pro práci s daty a jejich analýzu, tak také  – a především – pro samotnou pozici výzkumníka a jeho vztah k informátorům.

 

Zatvorenie vody: etnografia nahuaského rituálu

Radoslav Hlúšek

Rituál zatvorenia vody na príklade dediny Hueyapan v štáte Morelos predstavuje uzavretie agrárneho cyklu, na ktorom je závislá prosperita (nielen) nahuaských komunít (nielen) Centrálneho Mexika. Agrárny cyklus spojený s rituálmi žiadosti o dážď (otvorenie vody) a následne poďakovania za dobrú úrodu (zatvorenie vody) zahŕňa v Centrálnom Mexiku obdobie približne od začiatku mája do prelomu októbra a novembra, konkrétne sa týka katolíckych sviatkov Deň kríža (3. máj) a Deň mŕtvych (1.-2. november). Ide o milenárnu tradíciu, ktorá pretrvala v synkretickej podobe do dnešných dní, čo znamená, že sa dokázala prispôsobiť novej katolíckej viere prinesenej do Mexika v 16. storočí Španielmi. Rituály späté s agrárnym cyklom sú úzko prepojené s tzv. rituálnou krajinou a posvätnými horami, o ktorých sa nielenže verí, že sú živé, ale že sú tiež plné vody, ktorú po vykonaní náležitých rituálov púšťajú na polia Indiánov. V prípade Hueyapanu ide predovšetkým o sopku Popocatepetl, ktorá je vnímaná ako stred vesmíru a ako ochranca tejto nahuaskej komunity.  Z toho dôvodu sa na jej svahoch nachádzajú viaceré posvätné rituálne okrsky, pričom pre Hueyapan je najdôležitejší tzv. Divino Rostro de Popocatepetl, s ktorým je spätý aj rituál Zatvorenia vody.

Za právy přírody andskými zeměmi za 80 dní – úskalí časové limitace při výzkumu politiky udržitelného rozvoje a environmentálních konfliktů v andských zemích

Zuzana Lhotáková

Za světový standard lze považovat zakotvení ochrany životního prostředí do právního řádu. Většina států garantuje občanům právo na příznivé životní prostředí. V této formě je životní prostředí definováno jako právní objekt hodný ochrany
a v tomto smyslu s ním zachází i koncept udržitelného rozvoje. Avšak několika andských zemích, je příroda definována jako právní subjekt spřiznaným právem na existenci a regeneraci. Míra uznání práv přírody či přírodního útvaru a síla právních dokumentů, ve kterých jsou tato zakotvena, se mezi studovanými andskými zeměmi liší. V Ekvádoru jsou práva přírody (Matky Země) garantovaná ústavou z roku 2008, v Bolívii je od roku 2010 platný Zákon o právech matky Země. V Kolumbii
byl status právního subjektu přiznán řece Atrato na základě rozsudku ústavního soudu z roku 2016. V Peru odpovídá environmentální legislativa antropocentrickým po jetím většině států, ochrana životního prostředí se řídí Zákoníkem životního prostředí a přírodních zdrojů (1990) a Zákonem o životním prostředí (2005).

Urbánní oblasti Latinské Ameriky: specifika výzkumu

Martin Rataj

Příspěvek se zaměřuje na sociologický výzkum v silně urbanizovaných centrech Latinské Ameriky, jeho specifika, rizika a problémy. Zabývá se praktickými aspekty terénního šetření, a to zejména ve vztahu k povaze těchto lokalit. Diskutuje nároky, které na řešitele vznikají jako důsledek výzkumu ve společensky i politicky málo stabilním prostředí. Zvláštní pozornost věnuje chudinským čtvrtím jako významné entitě urbánního prostoru v regionu Latinské Ameriky a zároveň patrně nejrizikovějšímu terénu pro realizaci sociologických šetření. Nastiňuje nástroje, jež mohou pomoci maximalizovat relevanci výzkumu s ohledem na místní poměry.

Slovenský etnológ v Mexiku – metódy a techniky etnologického výskumu v špecifickom kultúrnom prostredí

Adam Uhnák

Príspevok prináša aktuálne poznatky a skúsenosti autora z výskumných pobytov v Mexiku. Na pozadí reálnych modelových situácií vytvára koncepciu metodologických postupov, ktoré sa môžu stať relevantnou schémou výskumného aparátu v špecifickom kultúrnom prostredí.

Předpojatost výzkumníka – jak s ní pracovat? Sdílení zkušenosti z etnografického výzkumu pojetí porodu u matrilineárního kmene Khásí v severovýchodní Indii.

Lenka Zhrádková

Výzkumník vstupuje do terénu s určitými předpoklady a předsudky, které jsou produktem jednak jeho osobního příběhu, ale také jeho odborného vzdělávání. Tyto mentální vzorce, byť nevědomé, mohou ovlivňovat i komplikovat terénní výzkum. Jak s touto předpojatostí vědomě pracovat? Krátce představím koncept Margaret LeCompte „etnografie mysli“, ale především bych ráda sdílela svoji zkušenost s předsudky ze svého výzkumu pojetí porodu u matrilineárního kmene Khásí v SV Indii a vyslechla si také zkušenosti ostatních kolegů.